Homepage
Poezie | Próza | Divadlo | Film

 

Na fotografii Luboš Pavel


NOHY
Z postele koukají nohy
mají na to vlohy
tyhle mají oči
kuří

TRAMVAJ
Tramvaj prosycená spocenými vonavkami
kolébá se údolím domů
tak jako včera večeřela zbytky sněhu
když člověčina po práci se vrací

SVĚTLÍK
Temně žlutý světlík lékařský
roste kousek od lesa
daří se mu jenom v létě
když jsou modrá nebesa
Třikrát denně půl hrsti svařit
oči potřít, hrdlo svlažit
uvidíte, že se zlepší
to co bylo mizerný
Vrátí se vám optimismus
vrátí se vám úsudek
když už není ateismus
babská rada je zas lék

PTÁCI
Ptáci se koupou v rybníce
pokřikují cosi v ptáčtině
kdesi nahoře na obloze
bude jejich dopravní uzel
Voda je chladná samice
nejvíc ze všeho si myslí, že je živel
po proudu plave pramice
je tak sama, nemá muže
Zem se mění jako plíce
slunce jsme několik dní neviděli
co jsme si hromadili pod poklice
nám vzala voda, zbyly lžíce

VYROVNANOST
jednoho dne spatřil člověk
jakýsi hrbolek na své noze
vzal dva palce, tisknul k sobě
z nohy leze provázek
Vzal za konec a táhne
věc lezla jen o kousek
tahal muž, ach, tahal více
vytáhl z nohy hada
Polekal se, jak by ne
hodil zvíře na podlahu
hned vzal nůž a utal hlavu
hodil všechno do vody
Hlava, tělo ve vodě
voda v hrnci, pod ním ohen
at to vří, at to vří
zvíře se nám uvaří
Dal si na talíř a snědl
tak dosáhl
určité
vyrovnanosti

ŠEL CHLÁPEK
Šel chlápek po mostě
Šel rovně
Na mostě ani nelze jít jinak
Leda, že byste si měli chuť zaplavat
Ale to bych vám vůbec neradil
Byl studený a proměnlivý apríl
Když tak bych s tím počkal na květen
Ale ještě než skočíte, rád bych se s vámi vsadil
Že už nevyplavete
Peníze předem
Ale, kde jsem to skončil?
Šel chlápek po mostě a šel rovně
Měl klobouk se širokou střechou
Byl zelený, aby ladil s kravatou
Trochu pomačkaný, ale to nevadí
Hlavně že byl
Jenomže neseděl
Ulítl chlápkovi z hlavy
Ulítl a letěl, měl zřejmě rád pohyb
Můžeme se mu divit?
Čekat celé dny, někde pověšený
Letěl a sletěl do vody
Chtěl se utopit - chudáček
Copak se mu asi přihodilo?
Určitě toho nebylo málo
Možná mu dával páníček málo najíst
Nebo ho nechodil dost často venčit, kdo ví
Ale zpět k pánovi
Šel chlápek po mostě, nadával na vítr
A pak se s ním rozešly i boty
Stalo se to asi takhle
Šel chlápek po mostě a boty řekly - naschle
Šli se provětrat někam do přírody
Pán nosil mimochodem už týden staré ponožky
Šel chlápek po mostě, šel rovně
Bez klobouku bos, natloukl si nos
Dobře mu tak
Chlápkovi!

KDE SLOVA NEJSOU POTŘEBA
Mlčím, protože hovořím, protože rozmlouvám
protože poslouchám vnitřek těla
Tančím, protože skrze pohyb promlouvá
Nevím, jakou věc v příští chvíli udělám
ani se neptám
Zuřím, zlost chce ven
Zvracím, něco špatného pojedl jsem
Nejím, držím půst, myšlenky se změní
jdou víc do hloubky, mohou růst
Nevím a tím se dovídám, protože se ptám
protože hovořím
protože rozmlouvám se svým podvědomím
&
Nestačím se divit

MOJE BABIČKA
Žijeme vedle sebe
Moje babička a já
Už spoustu let
spoustu staletí
Já jím a ona uvaří
Je ráda že není sama
To já se často zamykám
do pokoje bez dveří
Dívám se klíčovou dírkou ven
Vytvářím si svoje vlastní hnízdo
Do toho hraje
z rádia Chopin
Ona možná slzy polyká
když oko spočine
na fotografii
dědečka

NÁVRAT K PŘÍRODĚ
Cigárko odhazuji v dál
a širák dávám na hlavu
nohu před nohu
odkráčím do pralesa
Vylezu si na strom
na strom za opicema
Neslezu už dolů
na stromě zůstanu
já nevrátím se domů
Cigáro odhazuji v dál
a širák dávám na hlavu
Zpívám si: cigárko…
vzdálené cigárko
cigárkó óó

BALADA O MLADÉM IDEALISTOVI
Odletím do Izraele a budu tam na farmě sbírat melouny
vydělám si velký prachy a odletím na Novej Zéland
budu se prodírat džunglí, navštívím taky Maory
Vytáhnu z nich legendy a napíšu velkou tlustou knihu
budu mít něco na cestu do Tibetu
tam naleznu přístroj nemalý hodnoty
zhodnotím ho a odletím na Jávu
Přístroj se dostane do velkejch muzeí
také nechápu, kde ho vzala ta ostatní
Přemýšlím o tom na Jávě a piju
pak ležím pod palmou zpitý rumem
odsud se už nikdy nedostanu
tohle je konec mých nadějí a plánů

HONI
Honi
poprvé piji z tvých kokosových ořechů
jsem jako šťastné malé dítě
vrátil jsem se k mámě
je to v nás nebo v genech?
Honi, čím zaséváme semeno pravdy?
Čím si udržujeme existenci?
Muži zestárnou, ženy jsou rozumné
Hladíš mě po vlasech
jen tak bezdůvodně
jen tak blahosklonně
díváš se rozněžněle na mě
Honi, když ti svěřím svoje příhody
myslíš si, že jsem blázen
že snad nepostavím všechny mosty
pro tvého chlapečka, nějakého drobečka
Honi, já byl až po okraj naplněn bytím
svět pro mě přestal existovat
alespoň na chvíli
myslíš, že teď nedokážu milovat?
Nedokážu namalovat prošpikované srdce?
Honi, já se chci vracet k mámě
a ze svých cest ti přivézt sušené piraně
vietnamský slamák
a ruský dřevák i francouzský koňak
Honi
postav na stůl květiny
a rozžehni dvě tři svíce
rozkroj chleba a nalej vína
vracím se k tobě už svítí večernice

MINULÉ ŽIVOTY
V minulém bytí jsem byl asi korejská žena
manželka někdejšího chudého chemika
experimentátora s jedy a bolehlavy
řekla mi to jedna vědma co o tom čte knihy
dá se to prý spočítat z data narození a barvy očí
A tak teď po nocích úpím a blouzním
objevuji v sobě dosud netušené pudy
ukryté v hloubce podvědomí
někde mezi šedou kůrou mozkovou
a zadním lalokem
Příští týden půjdu konečně na operaci
nemohu to déle vydržet, ani nechci
ten mužský šat mne tíží
také si každé ráno tahám za koutky očí
Na mém stole leží učebnice korejštiny
už umím dobrý den a prosím
jen škoda, že jsem tak vysoký
co kdybych si uřízl kousek z nohy?
Kamarád mi pověděl - ta dívka se zmýlila
podle jeho tabulek byl jsem tibetský láma
Ano, ano, mohlo by to tak být
jednou, před čtyřmi lety měl jsem pocit
že nesedím u televize
ale tiše medituji

NIC
Už zase nic nemám
Nemám vůbec nic
A nikam to nedám
Já si to nechám na příště
Moje sladké nic
Moje sladké nicnedělání
Už zase nic nemám
Nemám vůbec nic
A nic za to nedám
Stejně nemám peníze
Moje sladké nic
Moje sladké nicnedělání
Už zase nic nemám
Nemám vůbec nic
A nic z toho nemám
Já za to nechci nic
Moje sladké nic
Moje sladké nicnedělání

KDYŽ SLUNCE, TAK ZATMĚNÍ
Když masáž, tak zad
Když oči, tak přivřené
Když květiny, tak růže
Když víno, tak rudé
Když šípkový, tak čaj
Když snídani, tak med
Když zvíře, tak medvěd
Když zvuk, tak zpěv
Když tón, tak dé
Když zvon, tak v kostele
Když víra, tak v sebe
Když tebe, tak do postele
Když ženy, tak snědé
Když polibky, tak francouzské
Když chvíle, tak dlouhé
Když přijde, tak oknem
Když káva, tak s mlékem
Když kouřit, tak s filtrem
Když se opijem, tak zvracíme
Když se vzbudíme, tak nic nevíme
Když masáž, tak zad
Když oči, tak přivřené
Když květiny, tak růže
Když víno, tak hodně