Svatá voda

    Kolik já pak vyzkoušel metod. Koulení očima doleva i doprava. Zírání do východu i západu slunce po indiánským způsobu. Světlík lékařský 3x svařit, 4 kapky do každého oka po 5 hodinách. A nic mi nepomohlo vrátit můj bystrej zrak. Ale pak se přeci jen objevila naděje.
    Bylo domluvený, že jedna průvodkyně mi ukáže místo, kde Panna Marie zabodla prst do skály, aby dokázala svoji svatou podstatu. V té dírce po prstu se pořád drží voda. Když si tou vodou potřete oči, vrátí se vám zdravej zrak. Jejímu tátovi, to vyléčilo zákal na pravém oku. Jenomže ona už od pondělí nebrala telefon. Ozýval se jen záznamník a informoval mě, že účastnice sítě je nedostupná.
    Přemýšlel jsem, co podniknout. Jet někam do hor a hledat zázračný místo, který si mě možná přitáhne svou svatou podstatou? A nebo čekat až se průvodkyně objeví. Bůhví kde je.
    Moje dobrodružná povaha mi radila, abych jel. Představa dobrodružství mě vzrušovala. Po delší době se svěřím jen pod ochranou ruku všemohoucího a vyzbrojen spacákem, kusem sýra a bochníkem chleba budu pátrat po místě, které znám jen z vyprávění.
    Nejdřív jsem šel do knihovny. Všechny knihy o zázračných místech byly rezervovány. Knihy, které měli v přihrádkách v zeměpisném oddělení neobsahovaly ani jedinou zmínku o skále, do které by Panna Marie strčila prst.
    Tohle záhadný místo mě začalo čím dál víc zajímat. Pokoušel jsem si vybavit, co všechno vím. Takže, nachází se na jihu v horách, v okruhu dvou kilometrů od místa našeho srazu s průvodkyní. Je lehce přístupný, protože se k němu dostal i těžko pohyblivý tatínek. Je to skála, nebo alespoň kus skály, možná prostě velký kámen. Křesťanský místo, na to nesmim zapomenout. Ty totiž jsou vždycky označený nějakým tím kostelíkem, nebo božími muky. Vůbec bych nebyl překvapený, kdyby to byl prostě kámen velkej jako koňská hlava někde uprostřed vsi.
    Prohlížel jsem si mapu a jediný místo v okruhu asi dvou nebo tří kilometrů byla ves jménem Strašín. To mě trochu překvapilo. Čekal jsem něco jako Dobrá voda, Svatá ves, nebo Prozřín, ale Strašín? Nicméně pozitivní bylo, že podle mapy je ve Strašíně nějaká jeskyně a kostel Nanebevzetí Panny Marie a taky pomník sv. Jana. Byl jsem rozhodnut jet do Strašína a prozkoumat to.
    V průvodci psali: Trojlodní poutní kostel Narození Panny Marie z let 1736-39 na místě staršího zmiňovaného roku 1369. V interiéru gotická madona z druhé poloviny 15. století. Kaple sv. Barbory, šestiboká stavba v hřbitovní zdi.
    V neděli ráno tedy konečně stopem vyrážim směrem na Šumavu. Na mávnutí ruky mi zastavilo luxusní auto. Jelo k Dobříši. Výprava začínala dobře. Do Strakonic mě vezl člověk ve velkém černém autě oblečený do maskáčů. Na zadním sedadle měl štos pornočasopisů. Říkal, že jede hrát paintball.
    „Jsou dva druhy paintballu,„ vysvětloval, „komerční, kdy ti zajistěj všechno. Hřiště, zbraň, náboje a tak. A pak sou lidi, kteří paintball hrajou pravidelně, jako já a ti maj vlastní zbraně a hrajou mezi sebou na území, který někdo z nich zajistí, chápeš? Já mám takovej lehkej kulomet, takže vždycky vyšlu dávku a je to. Ono to někoho trefí. Je to fakticky dobrá hra, člověče. To si prostě uvědomíš, jaký to v tý válce muselo bejt, když ležíš někde v kopřivách a nad hlavou ti hvízdaj kulky.„
    Popřál jsem mu, ať ho nezabijou moc brzo a vystoupil jsem u benzínky. Dál vedla úzká, málo frekventovaná asfaltka a já musel po svých. Byla neděle, něco po poledni. Všichni měli plný břicho a línou brzdu.
    V příšerném vedru jsem šlapal po silnici asi dvacet kilometrů, než se na obzoru objevil Strašín. V tu chvíli, tak blízko cíle, mě začaly hlodat pochybnosti. Přeci nevěříš tomu, že by ta voda, ta špinavá kaluž, do který namáčej ruce stovky turistů, ta voda z kyselejch dešťů mohla bejt léčivá. Proč o tom místu nikdo nepíše? Nikdo tomu nevěří, jenom ty.
    Od začátku vesnice jsem bedlivě sledoval všechny místní obyvatele, jestli nemá někdo na nose brejle. Všichni byli zalezlí doma. Těch pár domorodců, které se mi podařilo zahlédnout, bylo skloněno nad svejma záhonkama. Jeden děda se narovnal a sáhl si na záda. Hm, brejle neměl.
    Našel jsem alej vedoucí ke kostelu Narození Panny Marie. To bylo samozřejmě to nejpravděpodobnější místo, kde by skála mohla být. U hřbitova stála stará žena s konví v ruce a obrovskými brýlemi na nose. Chovala se bláznivě. Nevšímavě, s hlavou skloněnou a plandavejma pohybama, vlekla konev na hřbitov.
    Na konci aleje stál krásnej barokní, hnědočervenej kostelík s takovejma jakoby ruskejma kupolema. V pravym rohu zdi byla šestiboká stavba. Hm, kaple sv. Barbory, pomyslel jsem si. Obcházel jsem pozorně zahradu a vzadu jsem objevil branku. Za ní byla úzká cestička lemovaná stříbrnou skalničkou.
    Na konci cestičky vystupoval ze země jako těhotnej břich kus ohlazený skály. Byl ohrazený nízkou zídkou. V čele zídky stál oltář s celkem neuměle vymalovanou Pannou Marií.
    Ve skále byla díra velikosti ukazováčku. Strčil jsem nedočkavě dovnitř prst. Voda tam byla. Potřel jsem si několikrát oční víčka a snažil se trochu si kápnou i do oka.
    Viděl jsem najednou mnohem líp. Barvy byly zářivější a kontury ostřejší. Vstal jsem a poděkoval Panně Marii. Vyšel jsem před kostel. V očích mě pálilo a cosi se tam napínalo. Vnímal jsem svět trochu jako přes vodu.
    Svítilo slunce a já byl šťastný. Tak tohle jsem opravdu nečekal. Pak se zázrak vytratil. Celé to bylo jako když si nakapete do očí oční kapky. Přes vodní filtr na oku vidíte najednou daleko líp, ale jenom do té doby, než mrknete.
    Vrátil jsem se domů. Přemýšlel jsem, nakolik mohla léčbu ovlivnit moje slabá víra v účinek svatého místa. Po nějaké době jsem potkal tu průvodkyni. Zeptal jsem se jí, co se s ní stalo, že jsem se jí nemohl zaboha dovolat. Omlouvala se. Prý musela odjet pracovně do Indie.
    Vyprávěl jsem jí cestu do Strašína a že na mě ta voda nepůsobí a zda si myslí, jestli je to otázka víry. Taky to nedokázala pochopit a jenom opakovala historku o tatínkovi. Pak mi řekla, že můžu vyzkoušet jiný, daleko lepší způsob, který zaručeně funguje. Viděla to v Indii. Musím každý den 120x zazpívat indickou mantru po dobu 40 dní a nesmím jíst hranolky a pít coca-colu.