Nevûrná labuÈ

Byly jednou dva rybníky, krásné jako srnãí oãi, kdesi v rybníkovém království na jihu âech. První z rybníkÛ se jmenoval dolní, neboÈ leÏel dole pod vesnicí a druh se jmenoval, jak kaÏdého napadne, horní.
KaÏd z tûch rybníkÛ, od jara do podzimu, obval jeden zamilovan párek labutí. KaÏdá z labutic si rok co rok stavûla hnízdo schované v rákosí a vyvedla v nûm pût nebo est oklivch káãátek, která se po nûjaké dobû, jak vichni víme, promûnila v krásné snûhobílé labutû a odletûla hledat svÛj domov a svého Ïivotního partnera k nûkterému z dalích rybníkÛ a vodních nádrÏí v tom rybníkovém království.
Zatímco obû labutice sedûly na vajíãkách, chodili spolu labuÈáci k jedné kaluÏi blízko hospody. Bránit hnízda pÞíli nemuseli, protoÏe v kraji bylo pomûrnû bezpeãno a vûtina dravcÛ a labutích nepÞátel uÏ vyhynula. Jednou za ãas pÞeletûli do sousední vesnice na chlapáck sraz a to se potom vraceli pozdû k ránu.
Na podzim se obû rodinky spoleãnû vznesly, pÞipojili se k první jihoãeské divizi a odletûly svornû na sever, aÏ za ruskou tajgu k severnímu pólu.
Tak to lo rok co rok. Sedm let Èastnû oba labutí páry obvaly kaÏd ten svÛj rybník. Sedm let se labuÈáci setkávali na pÛl cesty mezi rybníkama u kaluÏe. Sedm let svornû obû rodinky odlétaly na sever za delím dnem na dovolenou k moÞi.
Osmého jara se mûlo vechno zmûnit. Labutice z dolního rybníka se najednou vyhbala labuÈákovi velkm obloukem a o páÞení nechtûla nic slyet.
"Co s tebou je?" vyptával se labuÈák, kdyÏ se mu náhodou podaÞilo k labuÈi pÞiblíÏit.
"Nic. Co by se mnou mûlo bt?" odpovídala labutice.
"Mûli bysme trochu zapracovat na budoucím pokolení, abysme nevyhynuli."
"Teì se stará o budoucí pokolení. Ale jakmile postavím hnízdo a nakladu do nûj vajíãka, zmizí a chodí si na pivo. Má radûji svoje kamarády neÏli mû."
"Ale poãkej, o ãem to mluví?" nechápal labuÈák, "to mám snad sedût na vejcích, ãi co?"
"Nechci po tobû, abys sedûl na vejcích. Má mû bránit, obstarávat potravu, dûlat mi spoleãnost a ne poÞád nûkde lítat."
"Hele, nikdy ti to nevadilo. Tolik let uÏ jsme spolu."
"To je mi jedno."
"Ví, Ïe se o labutích Þíká, jak jsou si vûrné do konce Ïivota, tak nedûlej skandál."
"A zrovna ho udûlám."
Nebyla s ní kloudná Þeã. LabuÈák si Þekl, Ïe jí to snad pÞejde a odletûl ke kaluÏi. LabuÈák z dolního rybníka se tak dlouho pÞel s labuÈákem z horního rybníka, Ïe dokáÏe spolknout hÞebík, aÏ to doopravdy udûlal a nejenom to, spolknul jetû dva roubky, tÞi matiãky a pût podloÏek pod matiãky. KdyÏ pÞiel k ránu domÛ do dolního rybníka a vyplul vstÞíc labutici, ta hromada spolykaného Ïeleza ho stáhla pod hladinu a on se utopil.
Labutice z dolního rybníka z toho byla dlouho neÈastná a trochu si vyãítala, Ïe byla na labuÈáka tak nepÞíjemná a Ïe je to moÏná její vina.
Trápila se dlouho, aÏ jednoho dne pÞiletûla labutice z dolního rybníka k hornímu. Vyãíhala si okamÏik, kdy labutice byla v rákosí zamûstnaná stavbou hnízda a popoletûla k labuÈákovi.
KrouÏila kolem nûj, natÞásala si peÞiãka a obãas, jakoby mimocodem, poodhalila jemné pracové peÞí na bÞíku.
LabuÈák byl zmaten. Strkal stydlivû hlavu do vody a pak se dokonce pokusil utéci, ale labutice si vÏdy nadletûla a natáãela se hned z jedé, hned z druhé strany.
BÛhví, jak by to skonãilo, kdyby manÏelka z rákosí nazavolala, jestli by jí neel labuÈák podrÏel obvodovou tyãku.
Labutice ze spodního rybníka se ale nevzdala a navtûvovala horní rybník tak ãasto, dokud se jí nepodaÞilo labuÈáka úplnû oãarovat. Od té doby se pak scházely v zarostlém ústí dolního rybníka, které bylo pro takové schÛzky jako stvoÞené.
Jednoho dne pÞiletûl labuÈák na smluvenou schÛzku o nûco pozdûji a uchchanû se omlouval: "Ta moje asi nûco tuí. Nechtûla mû dneska vÛbec pustit na pivo, poÞád chtûla podrÏet tohle a pak támhleto a mezi tím se podezÞele vyptávala."
"To bude v poÞádku, miláãku, uvidí," pÞitiskla se k nûmu labutice, "budeme si dávat vûtí pozor."
"Nevím, nevím. Chce mi to moje lítání kam se mi zachce zakázat."
"A to si nechá líbit? Nechá jí, aby ti pÞikazovala takové nepûkné vûci?"
"A co mám dûlat?"
"Mohli bychom spolu odletût nûkam daleko. Hodnû daleko. TÞeba k mojí tetiãce na Bajkal. Ví, jak je krásn Bajkal? Nejvûtí rybník na svûtû."
"Na Bajkal? Tam jsou ty operní zpûvaãky, to bych nevydrÏel poslouchat kaÏd den."
"Jaké operní zpûvaãky?"
"PÞece ty labutû, co poÞád zpívaj. Nechápu, co se jim na tom tolik líbí."
"Dobrá, mÛÏeme za strãkem do Austrálie. Austrálie je tak zajímavá."
"CoÏe? Mezi ty ãernochy? Ty jsi se zbláznila. VÏdyÈ bych si mezi nima pÞipadal jako bílá vrána."
"Nebo do Japonska. Ano, odletíme spolu do Japonska."
"Ne, to vÛbec ne. V Japonsku je hlava na hlavû. LabuÈ tam nemá Ïádné soukromí. Vechno je tam tak malé a stísnûné. To radûji na Bajkal."
Na to uÏ labutice nestaãila nic odpovûdût, protoÏe v tom okamÏiku se na hladinu sneslo pût cizích labuÈákÛ. Vypadaly dost natvanû. Vypadaly tak, jako by jim nûkdo vypálil rybník. UtvoÞily pÛlkruh a pomalu se pÞibliÏovaly.
"Co tady chcete?" vyjekl labuÈák.
"Buì zticha a raãi se odkliì," radil mu prostÞední labuÈák, "pÞili jsme si trochu popovídat s touhle zlobivou koãiãkou."
"Nejsem pro nikoho koãiãka," prskla labutice.
"Co jí chcete? Nechte ji bt."
"Radíme ti, abys vypadnul," zasyãel první.
"Dokud je ãas," Þekl druh.
"Trochu si s ní pohrajeme," pÞidal tÞetí.
"Se zlobivou koãiãkou," dodal prostÞední.
"Nejsem Ïádná zlobivá koãiãka," bránila se labuÈice, které dolo o co tady jde, "jsem jenom neÈastná."
"NeÈastná teprve bude."
"Bude proklínat den, kdy ses vyklubala."
"Jse ãerná ovce naeho rodu."
"Zlobivá koãiãka."
Pak se na ní vrhly. Strhla se velká rvaãka. Labutû divoce bily kÞídly a útoãily ostrmi zobáky na nebohou labuÈ. Klovaly do ní tak dlouho, dokud jí neklesla hlaviãka pod hladinu. LabuÈák to odnesl zlomenmi kÞídly.
Dlouho a smutnû pozoroval metvou labutici a pak se pûky vrátil do horního rybníka. Labutice z horního rybníka mu kÞídla oetÞila, dala mu na nû dlahy z rákosu a do podzimu byl zase fit. PÞestal chodit na chlapácké srazy a staral se o rodinu.
Labutice z dolního rybníka se vrátila k labuÈákovi. Nezlobil se. âekal na ní na dnû rybníka. Îili tam spolu svornû a Èastnû aÏ do nejdelí smrti a pokud nevyplavali, jsou tam dodnes.