Velikonoce

    Irma koupila dům se stodolou a velkou zahradou po řezníkovi. Rozhodla se založit si hospodářství a navrátit se k původnímu venkovskému stylu života. Její oblíbenou četbou v té době byla Babička od Boženy Němcové. Nejdřív vyvětrala pach krve, vymalovala a vyspravila to nejdůležitější a potom se teprve začalo pěstovat ovoce a zelenina a chovat zvířata. Dcerky Terezka a Rozárka dojížděly do školy asi šest kilometrů a Irma si ryla na zahrádce. Filip Holoubek, který v Praze pracoval v grafickém studiu, k Irmě pravidelně jezdil o velikonocích na návštěvu. Seznámili se, když ještě bydlela v Brně. Vždycky když přijel, něčím novým ho překvapila.
    „Dělám si vlastní jogurt. Z jednoho koupeného jich můžeš udělat až dvanáct. Zasadila jsem vrbové proutky a budu plést košíky. A nedáš si štampélku? Pálim si sama, nebo kdybys chtěl jablečné víno...„
    Na velikonoční víkend se začali sjíždět i další kamarádi. Holohlavej básník a hráč na lesní roh Pavel Otruba přezdívaný Půlden, asi podle jeho svítící pleše. Dostal od maminky peníze na jídlo a cestu a tak nakoupil plnej batoh vegetariánský stravy. Vařil potom oběd z obilí.
    „Všichni se živí rohlíkama, ale v tom nic není. Nějaká přepálená mouka, dobré tak na zalepení střev.„
    „A prosímtě, to jíš nemletý obilí? Dá se to vůbec kousat?„ divil se Filip.
    „To zasytí, uvidíš, jenom se to musí dlouho povařit. No to víš, na plynovým sporáku v Praze se ti to nevyplatí, ale když máš kamínka jako tady Irma, tak je to něco jiného. Nejvíc výživných látek je ve slupce.„
    Irma přinesla pětilitrovku kysanýho zelí a mohly začít hody. Po obědě vyšel Filip ven na dvorek, sedl si na lavičku a mžoural do sluníčka.
    „Tak co, Irmo, děláš košíky?„
    „Nedělám. Vrbové proutky se jaksi nechytly. Ani kukuřica. Řepu sežrali hryzci. Taky spadly dvě jablůňky, ale byly už stejně jakési suché.„
    Na sluníčku se vyhřívají i dva američtí kokršpanělé. Bílý Jerry s ofinkou a černá Dášenka s bříškem. Koza už to má za sebou. Měla dvě kůzlata, ale jedno zašlápl černý zakrslý kozlík. Za něj a jeho partnerku dala Irma šest tisíc, ale byl to velký chovatelský omyl. Teď přemýšlí, jak se jich zbavit.
    "Koukám, že máš oslíka," oznamoval Půlden, který se blížil od stodoly, kde dělal prohlídku.
    „Soused mi udělá kárku a budu vozit z lesa dřevo. Nemáte ještě hlad? Udělám vám vajíčka, mám domácí. Estli chceš, Filipe, běž se podívat na slípky.„
    Je slyšet zvuk, jak když po dláždění jede povoz z koňma. To kolem obchází tlupa dětí a řehtačkama točí ze všech sil, protože zvony odletěly do Říma. V sobotu si za to přijdou vyprosit "nějaký ten dárek".
    Druhý den dorazila Veronika s tříletým synkem, plachým a rozmazleným Tomáškem, který se neustále schovával za maminku a i v parném odpoledni chodil ve vlněný čepici. Jeho otce Veronika vyhodila z domu, protože žil v domění, že má indiánskou krev a tudíž nemůže po evropsku pracovat. Vždycky když ho vyhodila, postavil si u někoho na zahradě svoje tee-pee a tam bydlel tak dlouho, dokud ho dotyčný živil. Pomáhal tak, že seděl na zápraží a radil. Nejvíce času strávil nadáváním na konzumní svět a kouřením dýmky. Myslel si, že marihuana smíchaná s tabákem a listy podbělu je tím pověstným kinikinikem, směsí do dýmek míru. Později pak tabák a podběl vynechával. Přijel jenom několik hodin po Veronice a doufal, že se mu podaří se s ní během velikonoc usmířit. Jeho způsob usmiřování byl velice originální. Upozorňoval na chyby ve výchově malého Tomáška. Schválně na něj dělal bububu, aby se chlapec psychicky otužil jako správný indián a ve zbytku času ostentativně koketoval s Irmou. Večer, když si všichni vykládali Tarot, tvrdil, že mu vyšlo rodiné štěstí.
    Půlden se celé odpoledne cvičil na lesní roh. Když se po večeři rozdělal oheň, stoupl si na špalek, zatroubil a pak recitoval svoje básně. Irma se vyptává, kdo si dá štampéku. Všechny obslouží, sedne si, zapálí si v hliněné dýmce nejlevnější tabák a už jen sedí a kouká do ohně.
    Když jí nad hlavou přeletí letadlo, řekne: „Ti Američani válčí rádi. Chytají se každé příležitosti. Vždycky když jim na skladě leží moc zbraní, vymyslí si nějakou válku. Vždyť se podívejte, oni toho Ládina ani chytit nechcou. Posouvají s ním ze státu do státu jako na šachovnici.„
    „No jo, prodávat zbraně je velkej byznys,„ řekne indián, „Američani si na zbraních založili existenci.„
    „Sou naštvaní na všechny, co nechcou to jejich zboží,„ řekne Irma, „tady to taky zorganizovali oni, aby sem mohli nastrkat ty jejich plný sklady. Tím ale oddálili ekonomickou krizi jenom o dvanáct let, teď musejou zasejc hledat dál.„
    „Ale to jejich jídlo by nežral ani pes,„ řekne Půlden.
    „Představte si, že našim vojákům v Afghánistánu cpou samý hamburgery a hranolky. Jasně, že jim to leze krkem,„ řekne Filip.
    „Se jim nedivím,„ ucedí indián.
    „To je jako s těma letadlama,„ řekne Irma, „koruna posílila, protože se tady konečně začlo pracovat, tak nakoupěj bezcený stíhačky, aby šla zase dolů.„
    „Ale proč?„ ptá se Veronika.
    „Protože přes padesát procet podniků vlastní cizinci, keří do toho šli proto, že jim naslibovali stabilně nízkej kurz koruny, aby byla levná pracovní síla a tak se jim posílení nehodí do krámu.„
    „No aspoň, že budeme mít referendum ohledně vstupu do Evropský unie, ne?„ řekne Filip.
    „To jo, hlavně když chcou do zemědělství zavést nový normy. Už teď musí mít jedna obyčejná kráva v uchu šest visaček.„
    „Vypadá jak indická bohyně,„ kývne indián.
    „Nebo když nařídili včelařům, aby si vyměnili všechny rámečky do úlů, protože ty evropské jsou o dva centimetry delší a o jeden užší.„
    „Ale ty se jim na to naštěstí vykašlali.„
    „Zemědělci jsou naštvaní, ti to nepodepíší.„
    „Představte si, že by zakázali kysané zelí,„ řekne Půlden, který konečně slezl ze špalku.
     „To nevadí,„ mávne rukou indián, „budeme si ho nakládat sami. Irmo, mám pro tebe recept na chalvu.„
    „Vážně, to seš hodnej. A co to je ta chalva?„
    „To je taková ta řecká sladkost.„
    „A jo, já už vím. Tak povídej, jak se to dělá?„
    „Rozemeleš v mlýnku na mák sezamový semínka a přidáš med.„
    „Pane jo, sezamová semínka jsou pěkně drahá.„
    „Ale ne tak jako chalva.„
    „Tak já to vyzkouším. Děcka pořád jiou jenom kokiny a tak jim raději udělám chalvu.„
    „Jo,„ řekne Filip, „není nad domácí chalvu, viď Irmo.„
    V neděli donese Irma z kurníku tři vajíčka a řekne: „Doufám, že to bude stačit. Počítala jsem eště ze sedmi. Každý den snášejí sedm a dneska jenom tři.„
    „Třeba sabotujou velikonoce,„ vtipkuje Filip.
    Jediný, koho nezajímají velikonoce je Indián. Sedí u videa, dívá se na film Titanic s Leonardem DiCapriem a vykřikuje: "Celý je to v bazénu." Jeho specialitou je komentování filmů pochybných kvalit. Stáhne zvuk a pak do něj způsobem simultánních překladatelů mluví.
    „Je ti zima?„
    „Ano, je mi trochu zima.„
    „Vidíš miláčku, já ti říkala, vem si ještě jedny ponožky.„
    „Ale ne, miláčku, ty by mi nepomohli, ale bodla by placatka rumu.„
    „Rum nemám, miláčku.„
    „Ano, já vím. To nevadí, však už brzy přijedou. Už cítím, jak se chvěje voda.„
    Holky zatím obarví všechna vajíčka, která nastřádala a pak je zdobí barevným voskem z rozehřátých voskovek. „Minulý rok nám říkali kluci, že máme nejhezčí vajíčka,„ chlubí se Terezka. Filip zkouší taky jedno vajíčko ozdobit, ale dopadne to bídně.
    "Děláš v grafickém studiu a neumíš ozdobit vajíčko," směje se Půlden. Pak taky zkouší jedno zdobit, ale taky se mu to jaksi nedaří a tak z nepovedených čárek splete pavučinu, pak se svým výtvorem otáčí v prstech a zálibně pronáší: „Uvidíte, že si moje vajíčko vyberou jako první.„
    Holky ho raději odeženou, když vidí, jak si mezi čistými vajíčky vybírá další oběť. V pondělí si ale koledníci opravdu vezmou Filipovo a Půldenovo vajíčko mezi prvními.
    „To potvrzuje moji teorii,„ vytáhne se Půlden, „že opravdový umělec se může věnovat čemukoliv.„
    „To potvrzuje moji teorii,„ řekne Indián, „že si koledníci vajíčka vůbec neprohlížejí.„
    „Krásně to vyšlo,„ pochvaluje si Irma, „zbylo jedno vajíčko.„
    Rozárka pofňukává: „To je moje. Nikdo ho nechce.„
    „Protože je nejkrásnější, Rozárko, já bych si ho hned vzal, ale bylo by mi ho líto sníst,„ chlácholí ji Filip.
    Indián mávne rukou: „To máš jako s těma mandalama, co dělaj lámové.„
    "Co s nima dělaj?"
     "Oloupou je a snědí, to si nevěděl?"