novela Dumbstin
vychází v nakladatelství SamiZdatní
můžete ji získat za 90,- přes můj email
nebo ve vybraných knihkupectvích
Maťa, Opletalova ul., palác Luxor, Václavské nám., Dora Bednářová, Celetná ul., Fišer a další.
Jednoho dne vzal Oramin Dumbstina a Evelínu na projížďku svým novým autem. Vyrazili ve třech ve tři hodiny odpoledne v nablýskaném BMW fialové barvy, se sametovými potahy, palubní deska a dveře ve dřevě, automatická převodovka, palubní počítač s navigačním systémem, parkovací světla, dálková světla, normální světla, do mlhy i do vody.
Oramin se držel volantu, jelikož všechno ostatní za něj zařídilo auto. Evelína se usadila vedle, aby mohla sledovat televizi, a Dumbstin, který televizi nesnášel, si sednul dozadu a nasadil si černé brýle.
"Pojedeme k jednomu krásnému, zatopenému lomu, abychom osvěžili tělo i duši," řekl a zabodl prst do mapy. "Je to tady."
"Není na koupání moc zima?" namítla Evelína.
"Je to kus neposkvrněné přírody, kde je voda čistá jako oko srny a kolem se tyčí romanticky rozervané skály."
"Já nemám plavky," oznámila Evelína.
"To nevadí, můžeš sedět na skále a házet dolů na Dumbstina rozervaný kameny," smál se Oramin, aniž by se pustil volantu, "nebo se můžeš koupat bez plavek."
"Prozpěvování ptáčků v korunách stromů, zem hemžící se žížalami, voda plná ryb, užovky vyhřívající se na slunci, dva tři rybáři poklimbávající na opačném břehu, stydlivý básník pozorující koupající se nahou dívku..."
"Co dávají na dvojce?" zajímalo Evelínu.
Dumbstin pozoroval ubíhající pole, louky a řeky a těšil se na nový příval energie. "Zjistil jsem, že když pobíháte po místnosti a třepete rukama, nabíráte nergii z prostoru."
"Jakou energii?" cukla sebou Evelína.
"Kladnou, nebo zápornou?" zeptal se Oramin poťouchle.
"Ále, o to nejde," řekl Dumbstin.
"Ále, o to jde," řekl Oramin.
"O to přeci nejde," zdůraznil Dumbstin.
"O to přeci jde," přel se Oramin.
"O to nejde!"
"O to jde!"
"O TO NEJDE!"
"O TO JDE!"
"Nehádejte se," zarazila je Evelína, která nerozuměla ani slovu z televize, "raději se, Oramine, věnuj volantu. Věřili byste, jací jsou na dálnici do Brna magoři? Jednou jsem stopovala a zastavilo mi auto, no, úplně stejný jako máš ty Oramine, tak jsem si říkala, jak se krásně svezu. Jenomže ten člověk jel asi třistapadesát a kdo mu stál v cestě, na toho troubil tak dlouho, dokud neuhnul. Byla to hrůza."
"Možná spěchal do banky," dumal Dumbstin.
"Byl to magor," konstatovala Evelína.
"Jak vypadal?" zeptal se Oramin.
"Byl takovej malej, měl knírek a kožený sako."
Přijeli do nějakého městečka. Tím městečkem protékala řeka, ale nebyl tu postaven most. Nejbližší most byl deset kilometrů po silnici proti proudu. Oramin však zahnul na opačnou stranu. Možná proto, že omylem vypnul navigační systém. Myslel si, že vypíná topení. Dumbstin měl zase obráceně mapu.
Na parkovišti natírali dva chlapíci v modrácích dva staré vojenské náklaďáčky na červeno.
"To mi připomnělo ten vtip," uchechtl se Oramin a otočil se k Evelíně, "neznáš ho?"
"Myslím, že ne."
"Ten vtip o Měsíci, kterej jednoho krásnýho dne za úplňku natřou Rusové na červeno. Jako, že je jejich. Američani na to nic, ale v noci vyšlou tajně raketoplán a druhej den se na tom červeným měsíci skvěje krasopisnej nápis Coca-cola. Hahaha, to je dobrý, co?"
"Hele, Mr. Bean," ukázala Evelína na obrazovku.
Dumbstin zatím vzadu bručel: "To bych rád věděl, kde je ten most. Už jsme na něj měli dávno narazit."
Byla to pravda. Všude pole, louky a řeky, ale mosty nikde. Oramin si vyťukával do volantu nějakou melodii, aby zakryl rostoucí nervozitu. Náhodným mačkáním tlačítek se pokoušel přimět počítač, aby jim na mapě ukázal, kudy jedou, ale nebyla s ním řeč.
Dumbstin zkoumal mapu v měřítku 1 : 200 000. "Co je tohle za nesmysl, ta odbočka tady není vůbec zakreslená. Že by stará mapa?"
Evelína si zapálila cigaretu, stáhla okénko na půl žerdi a bavila se vyfukováním kouře na auta, která předjížděli."
"Nemám se vrátit?" zeptal se konečně Oramin.
"No jistě," zvolal Dumbstin, "osmnáct set devadesát dva. Jak to, že vyrábějí tak staré mapy?"
"A kdes ji koupil?" zeptala se Evelína.
"No kde? V antikvariátě. A můžu vám říct, že byla docela drahá. Na to, jak je stará."